Pět změn u nebankovních půjček podle nového zákona o úvěru

Představte si pana Petra, který si potřebuje půjčit dvacet tisíc korun na opravu auta a ve schránce najde tři nabídky nebankovních společností. Dříve by srovnával jen výši splátky a doufal, že smlouva neskrývá nic horšího. Zákon o spotřebitelském úvěru, účinný od konce roku 2016, mu dnes dává pět konkrétních opor: licenci poskytovatele, posouzení schopnosti splácet, srovnatelný ukazatel nákladů, právo odstoupit a ochranu před rozhodčími doložkami. Na Petrově příkladu, který je pouze ilustrační, si ukážeme, co jednotlivé změny znamenají v praxi.

Petr, auto v servisu a tři nabídky na stole

Petr potřebuje do konce měsíce zaplatit opravu a banka mu úvěr odmítla, protože má krátkou historii zaměstnání. Nebankovní společnosti proto oslovil sám a dostal tři nabídky, každou s jinou délkou splácení. První slibuje nejnižší splátku, druhá nejrychlejší schválení a třetí nejkratší dobu splácení.

Ilustrační výpočet ukazuje, proč nestačí sledovat splátku. Při půjčce dvaceti tisíc korun a celkovém splacení šestadvaceti tisíc korun zaplatí Petr šest tisíc na poplatcích a úrocích, tedy třicet procent z půjčené částky. Pokud jde o roční splácení, je to jiné číslo než při splácení po dvou letech, přestože měsíční splátka může vypadat podobně.

Před podpisem by si Petr měl nechat doručit předsmluvní informace, které poskytovatel musí dát zdarma. Obsahují výši splátky, celkovou částku k zaplacení i roční procentní sazbu nákladů. Právě s tímto papírem teď projdeme pět změn, které mu pomohou vybrat.

Licence: první věc, kterou ověřte

Nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů potřebuje oprávnění od České národní banky a podléhá jejímu dohledu. Seznam oprávněných společností je veřejný a Petr v něm zjistí, zda ho firma skutečně obsahuje. Chybí-li, je to důvod odejít bez dalšího vyjednávání.

Licence neznamená, že je nabídka výhodná, jen že poskytovatel musí dodržovat zákonná pravidla. Dohled nad ním tedy existuje a stížnost má kam směřovat. U neoprávněných věřitelů hrozí, že dlužník nemá žádnou oporu a platí podle pravidel, která si firma vymyslela.

Petr si má všimnout také toho, kdo smlouvu nabízí. Prostředník, který půjčku jen zprostředkovává, musí být rovněž oprávněný a má uvést, pro koho jedná. Pokud to nedokáže jasně říct, vyplatí se nabídku odložit.

Posouzení, zda budete splácet: věřitel se musí ptát

Zákon ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy posoudit, zda je dlužník schopen úvěr splácet. Petr proto čekal otázky na příjem a výdaje, a právě ty považuje za dobré znamení. Společnost, která půjčuje bez jediného dotazu, se chová přesně opačně, než zákon předpokládá.

Posouzení vychází z údajů, které dlužník sám uvede, a z dostupných databází. Petr proto nesmí příjem nadsazovat, i kdyby ho to lákalo. Nepravdivé údaje by mu později zhoršily postavení, pokud by došlo na spor.

Přínos pro dlužníka je praktický. Když výpočet ukáže, že by splátka tvořila příliš velký díl rozpočtu, může požádat o menší částku nebo delší dobu. Petr se mezi nabídkami rozhodl pro tu, ve které mu poskytovatel sám navrhl nižší částku.

RPSN: jedno číslo pro porovnání

Roční procentní sazba nákladů zahrnuje úroky i povinné poplatky a vyjadřuje je za rok, takže se dá porovnávat mezi nabídkami. Petr proto vedle sebe položil všechny tři předsmluvní formuláře a hledal řádek s RPSN. Jedna z nabídek měla nízkou splátku, ale RPSN výrazně vyšší než zbylé dvě.

Pozor je třeba dávat na poplatky mimo ukazatel. Pokud smlouva obsahuje placené zpracování nebo vedení účtu, které nejsou povinné, musí je poskytovatel vykázat odděleně. Petr si proto ověřil, co je v ceně a co si může odmítnout.

Nízká RPSN není jediným kritériem. Důležité je také, zda lze úvěr předčasně splatit a jak se tím sníží celkové náklady. Mnoho lidí zjistí až při dřívějším splacení, že se jim sleva nepřipočítává.

Čtrnáct dní na odstoupení od smlouvy

Od smlouvy o spotřebitelském úvěru lze odstoupit do čtrnácti dnů od jejího uzavření, a to bez udání důvodu. Petr by tak mohl zrušit půjčku, kdyby mu mezitím banka přece jen schválila lepší nabídku. Musí ale vrátit peníze a zaplatit úrok za dny, po které je měl.

Odstoupení se podává písemně a doporučuje se doložit odeslání. Petr by si lhůtu poznamenal do kalendáře ihned po podpisu, aby ji nepropásl. Pozdější vypovězení smlouvy už podléhá jiným podmínkám a může stát peníze.

Právo na odstoupení nenahrazuje rozmyšlení před podpisem. Pokud dlužník peníze již utratil, vracet je může být obtížné. Rozumnější je počítat s čtrnácti dny jako s pojistkou, ne jako s plánem.

Rozhodčí doložky už ve smlouvě nepatří

Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách jsou zakázané, takže spor se musí řešit u běžného soudu. Dříve se stávalo, že věřitel vybral rozhodce a dlužník se dozvěděl o rozsudku až z exekuce. Petr si proto ve smlouvě ověří, že žádná takováto ustanovení neobsahuje.

Pokud by ji v textu našel, je to varovný signál, že poskytovatel možná nezná nebo nedodržuje zákon. Měl by smlouvu raději nepodepsat a případně se obrátit na spotřebitelskou poradnu. Zákonný zákaz platí i bez ohledu na to, co dlužník podepsal.

V případě sporu může Petr využít i mimosoudní řešení, například u finančního arbitra. Ten rozhoduje spory mezi spotřebiteli a poskytovateli služeb a řízení je pro spotřebitele bezplatné. Podrobnosti o pravomoci je dobré ověřit u arbitra samotného.

Zdroje

• Česká národní banka
• Zákon o spotřebitelském úvěru
• Kancelář finančního arbitra